OFICIÁLNÍ WEB VLADIMÍRA MERTY

Texty písní

Pouliční písničkář
Ulični glasbenik

 

Stůj nebo běž, tělkou si naběl tvář
jsi mim, jsi klaun, pouliční písničkář
Máš víc štěstí než peněz a rozumu? Jsi náš!

Jsi žebrák nebo kapsář, vybíráš popelnice
jsi mág, žonglér, netoužíš po úspěchu
stačí ti pár mincí, vybíráš do čepice
oáza v oceánu spěchu, prorok na rohu ulice

Tvá dívka zaplétá copánky
u stánku ve stínu zpívající fontánky
strakatí motýli jí zdobívají vlasy
potkáváme se denně za každého počasí

Drobné všech měn ti cinkají do futrálu
jsi trubadúr, minstrel, rytíř svatého grálu
ředíme svůj talent, měníme jej za mince
pár kroků od banky vytloukáme bary a blázince

Hráváme nazdařbůh, co po nás chtějí nejraději
Beatles a Morissona, léky proti beznaději
zůstáváme stát i když dávno svítí zelená

Auťáky troubí a chodci nás míjejí
krásní i fádní jako vlající prapory
k smíchu i pláči mícháme v poháru pokory splín

Vzácní jak pihy na tvářích princezny
blázni co zdobí reklamní panely
prokletí básníci ve škvírách velkoměst
statisté ulice, velmistři zbytečných gest

Jsi král i dráb, otrok i šášula
dravý pták i malá myš, tvá hodina minula
tvůj dvojník se chystá na stejném místě
já a ty – dva malí statisté
Mozart nebo Drákula, všechno je nejisté

Já a ty – dva pouliční zpěváci
nemáme vůbec nic v kapsách ani na práci
potkáme se taky v ráji – možná jo, možná že ne
nevím, nechci si být ničím nikdy jist
To jenom tažní ptáci
se navrací do stejných míst

---

Do slovinštiny převedl Peter Kuhar:

Stoj ali bêži, s kremo si pobeli obraz,
ti si moj, ti si klovn, ulični glasbenik.
Sreče imaš več kot denarja ali pameti? Si naš!

Si berač ali žepar, pobiraš s kant za smeti,
si mag, žongler, ne hrepeniš za uspehom,
dovolj ti je nekaj kovancev, ki jih pobiraš iz čepice.
Oaza v oceanu hitenja, prerok na vogalu ulice.

Tvoje dekle si spleta kitke (dreade)
pri stojnici v senci pojoče fontane,
sračje pisani metulji ji krasijo lase,
srečujeva se vsak dan ob vsakem vremenu

Drobiž različnih valut ti cinglja v škatlo,
si trubadur, minstrel, vitez svetega grala.
Redčimo svoj talent, menjujemo ga za kovance
nekaj korakov od banke, razbijamo bare in norišnice.

Igramo "na bog pomagaj", kar pač hočejo od nas najraje,
Beatlese a Morissona, zdravila proti brezupu,
stojimo, čeprav že zdavnaj sveti zelena,
avtomobili trobijo in pešci gredo mimo nas,
krasni in dolgočasni kakor vihrajoči prapori,
k smehu in joku mešamo otožnost v čašo ponižnosti.

Nekaj posebnega smo, kot pege na obrazih princesk,
norci, ki krasijo reklamne panoje,
prekleti pesniki v špranjah velemest,
statisti ulic, velemojstri odvečnih gest.

Si kralj in birič, suženj in norček,
ptica roparica in majhna miš, tvoja ura je minila,
tvoj dvojnik se pripravlja na istem mestu,
jaz in ti – dva mala statista,
Mozart ali Drakula, vse je negotovo.

Jaz in ti, dva ulična pevca,
prav ničesar nimava v žepu niti nimava kaj početi,
srečala se bova tudi v raju – morda ja, morda pa ne,
ne vem … o ničemer nočem biti gotov,
samo ptice selivke se vračajo v iste kraje.

(1970)

---