Vladimír MERTA

Podzim dvacátý rok míru

Lebka s hnáty na baretu
příběh který trvá do dneška
potkali se v polním lazaretu
zajatec a milosrdná sestra Vojtěška

Prali spolu prostěradla
svaté obrázky milování
těšili se do divadla
četla mu z knihy kázání:
Nezabiješ
ani neublížíš bližnímu svému

Mávala za ním šátkem z dálky
modlitbou ho provází
U divadla koncem války
když měsíc listopadu vychází
znovu se sejdou
prvního dne míru

Harmonikář na parketu
hrál k tanci písně o mrtvých
zajatec a milosrdná sestra z lazaretu
sklo lásky řeže jako dívčí smích
Mával za ní šátkem z dálky
ve snu viděl jak odchází
u divadla koncem války
když měsíc listopadu vychází
znovu se sejdou prvního dne míru

Probíral se po paměti
sbírkou polních kázání
bajonety na rameni
zabíjí na potkání
Bomba jako karta padla
paměť se belhá o berlích
záblesk jako od zrcadla
za náletu tiše padal sníh

Každý den stojí u divadla
pohledem milence vyprovází
voják přežil milosrdná sestra z lazaretu padla
a měsíc listopadu vychází
Kdo mu to poví ?!
Je podzim
dvacátý rok míru

(1971)