Vladimír MERTA

Omamná květina pravdy

Hledal jsem pravdu s hlavou zakloněnou do nebe
a zakopl o člověka který se jí bojí
hledal jsem lék proti slabosti našel sebe
lékárníka o berlích a s bílou holí

Listy poznání padají z ráje tiše do klína
jablka zrají a v ústech trpce bolí
pravda je omamná květina
slabé nezabije a silné nezahojí

Našel jsem cestu jinými dávno opuštěnou
kráčel po ní za pravdou na obě strany
byl chvíli mužem chvíli ženou
a ztrácel síly v obou dohromady

Listy poznání padají z ráje tiše do klína
jablka zrají a v ústech trpce bolí
pravda je omamná květina
slabé nezabije a silné nezahojí

Trhal jsem květy vlčích máků do herbáře
kladl je mezi pijáky a stránky slabikáře
hledal jsem básníka který umí trpět a nenaříká
a našel sebe napůl světce napůl podvodníka

Ztracená sklíčka pravdy
zrníčka obilí roztroušená v polích
nutí nás abychom chodili ohnutí
ale sehnout se pro ně do bláta – to nedovolí

Pravda je omamná květina
slabé nezabije a silné nezahojí
hledejte po barvě po vůni poslepu
o berlích a třeba s bílou holí

(1976)