Vladimír MERTA

Daleko, blízko

Má země je vzdálená a ta tvá tak blízká
její dech studí v zádech nikdo jí neodolá.
Má píseň zní zdaleka tvé sténání zblízka
ozvěna ve skalách zpátky nezavolá

Usínám v bezpečí ale na nebi se blýská
K míru je daleko, rána se nedovoláš
Vezmi mě do dlaní dívej se mi do očí
držme se v objetí dokud nás nerozdělí, nerozdělí
nerozdělí…

V šepotu zní vytí z úzkosti čpí agrese
tvá ruka váhá, a má ji nepohladí
Čas vrahů běží pozpátku, ale náš čas kvapí
stádečko beránků bečí v lese... dokud je nezadáví.

Vlci vyjí do noci a beránci se tulí
pastýř je daleko práva se nedovoláš
držme se v stádečku buďme si blízcí
braňme se svárů ať nás nerozdělí

Dav táhne ulicí cítí pachuť krve
vůdce jí vládne ale nikdy neochočí
vezmi mě za ruku dívej se mi do očí
půjdeme spolu dokud nás nerozdělí

Jde muž s křížem na zádech a kat s nožem v kříži
obilí vzplálo – nikdo je neuhasí.
Bubny bijí do noci vlci se blíží
držme se stáda beránci ať nás nerozdělí…

Klopýtáme k cíli, zrozeni v míru
spojeni rodnou krví prosíme o naději
ty jsi byl první dal jsi mi víru
zůstanu s tebou dokud nás nerozdělí…
Nerozdělí… nerozdělí… nerozdělí

Proč náhle mlčíš jsme na jednom kříži
Stádo je daleko pastýř nás nezavolá
Slunce stojí nízko oči se klíží
spánek se blíží nikdo mu neodolá

Beránci boží bekají drží se stáda
poslední poklekl, čeká na ránu, vlkům napospas.
stádo dýchá bezpečím jeden druhému chrání záda
nikdo nic neviděl, nikdo nic nedosvědčí.
Nedosvědčí… nedosvědčí… nedosvědčí