Vladimír MERTA

Domilováno

Nenapíšeme už víc
nežli bylo napsáno
na rub loňských pohlednic
máme domilováno

Naše šťastné souhvězdí
poblikává na nebi
objeví nás později
máme ještě naději

Napůl básník napůl klaun
napůl oběť napůl kat
nenáviděn zbožňován
učí rád umění milovat

Na svobodárně plné vdov
odkládá fíkový list
místo šatů jen pár slov
má-li se pít musíš jíst

Snítky čaje z Pandžábu
místo vodky hřejí tě
jedna láhev na hlavu
a dvě dívky svádí tě

Rododendrón usychá
v koutě syčí topení
mít v posteli básníka
v objetí na oltáři umění

Hříšné tělo zvyklé joggingu
nemá žádné zábrany
jako ručník do ringu
knížka veršů padá do vany
Zami zamilovaný…

Ryčná hudba na pouti
v duši temná zákoutí
netěší nezarmoutí
jen vzorek krve vezmou ti

Sedáváme za stánky
láhev minerálky na klíně
koukáš na mě z čítanky
zůstane to v rodině

Vidíme si do karet
hráváme vabank bez esa
zatímco zapomíná svět
vítají nás nebesa

Roztrhané mundúry
po dobývání Bastilly
šrámy na tváři české kultury
tak nás v ráji do čítanek chytili

Za milión světelných let
vykopou nás hrobaři
posadí nás jako odpad do raket
a poletíme – mimozemští folkaři!