Vladimír MERTA

(…) Bezesporu uměleckým vrcholem hudební Lipnice 87 byla premiéra tajemné skupiny Dobrá úroda, z níž se vyklubal Vladimír Merta v doprovodu kytaristy a akordeonisty Václava Veselého. Hráli z not (Merta spíše kvůli scénickému efektu z majestátního pultu a možnosti číst texty), instrumentální stránka projektu probíhala jako nepřetržitý inspirující dialog obměňovaných nástrojů (akordeon, šesti i dvanáctistrunná kytara, elektrická kytara, v jednom případě dokonce v Mertových rukách, s žertovně nemístným klasickým vibratem). Mnohem podstatnější, než hráčské lahůdky, však bylo zjištění dalšího kvalitativního vzestupu hudební i textové složky Mertových písniček, prezentovaných s nebývalou interpretační ukázněností a přirozenou lehkostí. Melodické motivy jako by se pod rouškou ironie tu a tam vydaly vstříc méně náročnému posluchači (vpravdě hitové refrény), ovšem beze stopy jakékoli podbízivosti. Texty dozrály k dokonale čistému tvaru autoreferenčních výpovědí, v nichž je Merta už tradičně nejlepší („jsem ryby chycená na suchu…“) a dovede stále překvapovat unikátními slovními spojeními („mlčí a zpívá“). Merta si umí pohrát s diváky na lidovou zábavu (Tajná řeč těla), dovede textovou myšlenkou či každým jednotlivým básnickým obrazem přesně zasáhnout to nejcitlivější v našich duších a nikde nesklouzne k patosu a pseudodramatické póze ublížených. Jeho současný projev i repertoár je přesvědčivou ukázkou toho, jak na poli nejrůznějšími vlnami zmítaného folku zůstat po dvacet let osobností, která se za žádných okolností neuhne ve větru. Mertova tvorba má pro naši populární hudbu zcela nepominutelný a zásadní význam.

Petr Dorůžka
Melodie 1987, roč. 25, č. 11, s. 16-17