SEFARDSKÉ PÍSNĚ A INSPIRACE
Středověké písně španělských Židů v jazyce Ladino

     Abdiášovo proroctví zmiňuje území Sefaradů. Překlad Septuaginty je přepisuje jako Ephrathá. Postupem věků slovo Sefarad v hebrejštině označovalo Španělsko. "Křesťanský král a královna Ferdinand a Isabela", jak zní obvyklý titul jejich úřadu, usazené a loajální Židy vyhnali ze svého území ve stejném roce, kdy maron Kryštof Kolumbus vyplouval na svou velkou dobyvatelskou výpravu. Židé si odnesli jméno své ztracené země sebou - odtud v hebrejské podobě Sepharadim, španělské Sephardíes, anebo české Sefardité, Sefardé. Po pět století si v rozptýlené diaspoře, sahající od Turecka přes Balkán, Itálii, Francii a Holandsko uchovali svůj archaický jazyk a své písně. Vždy žili v uzavřených komunitách (v Praze na okraji Židovského gheta, v místech dnešní Španělské synagogy), a v tiché moudrosti teskného osamění odráželi pokaždé neopakovatelným způsobem podněty svého okolí.


F.G.Lorca:  Lásko má

   Lásko má slunce mezi stehny tvými jako ryba proplouvá
   vlahý rákos voda tříští lásko má
   kohoutku noc odchází mi - ne ať ještě setrvá
   lásko má lásko má



HUDEBNÍ UKÁZKY

esta_noche.mp3 (8 315kB)
puncha_puncha.mp3 (2 732kB)
triste_esta_el_rey_david.mp3 (4 183kB)
una_matica_de_ruda.mp3 (3 505kB)


Více o sefardských písních
Píseň Lásko má najdete na CD Jana Lewitová/Vladimír Merta: Sefardské inspirace - Písně noci a osamění