Fenomén dálkově přenášeného vidění - televize - přišel do formálně vytříbené doby: nemohl do dějin kultury vnést opravdu nový žánr - obrazovka jen smazala rozdíly mezi zdáním a skutečností, typem a jeho zobecněním. První dálkové vidění měl patrně Mojžíš na poušti: Bůh se mu zjevil multimediálně, opakovaně a průkazně jako putující oblak, mluvící hořící keř a hlas shůry. Na rozdíl od pouhé vize uměl i telekinezi - rozestoupil vlny Rudého moře. Viza dálkově přenášeného vidění je stará jako základy naší civilizace. Po třech tisíciletích je technologicky dostupná. Obrazovka pasivně přijala výzvu nesoustředěného vnímání, vtrhla do soukromí a zrušila magické sdílení emocí: smyslové okouzlení, zaklínání skutečnosti. Fascinaci kontextem, náznakem, poznávání okolí viděného zaměnila za špatnou kopii věci samé. Po 50 letech od vynálezu stejnou devalvací prochází skutečnost sama. Televize je laciný výprodej kulturních dějin. předstírá, že vypráví příběhy. Nezprostředkuje, dopravuje do hlav hotové prefabrikáty citů. Infotainment - bezbolestné, tudíž osobnostně bezcenné poučení - je špatná zábava s výběrem vizualizovatelných informací, podložených konzervovanou hudbou a smíchem. Co bylo po staletí doménou osobního prožitku, je teď továrnou na emoce: k šaškovi patří už nerozlučně prefabrikovaný smích. Kdo se pokusí této mašinérii vzepřít, končí. neodvolá ho žádná strana ani ředitel - nevydrží v konkurenci jiných bavičů. Televizní osobnost se liší od obyčejné osobnosti tím, že snese nesmyslné výbuchy smích po každém nejapném ušklíbnutí.
        Analogová televize je zastaralá pomůcka reklamních agentů, majitelů licencí a politických manipulátorů. Užité umění vizualizované informace, implicitního hodnocení, manipulované hierarchie a dětinského ztitěrnění světa do stínítka našeho soukromí. Záběr ztichlého paneláku má silně emocionální dosah - pokud víme, že za jedním oknem spí vrah, nebo stoná prezident. Pokud ovšem navíc víme, že vrah právě souloží a ze střechy se slaňuje policie, že prezidenta léčí bylinkářka, a málem zemřel na následky obyčejné otravy - nemoci špíny - aktivizuje nás cizí příběh mnohem víc, nežli naše vlastní ohrožení či nemoci. Policejní kamera je nezastupitelná právě díky své syrovosti, autenticitě.

        Divák vnímá televizi jako důkaz pravdy: viděl na vlastní oči ve zprávách... ovšem ve vyváženém zpravodajství uvidí zcela protichůdné jevy i výroky. Filmař se musí ptát po jazyku, slovosledu, kultuře výpovědi. Všude tam, kde se nejedná o aktuální, nesestřihané záběry, nastupuje specifické umění dokumentaristy dopovědět to málo, co ze skutečnosti zachytí profesionální štáby: vždy pozdě, vždy na jistotu, vždy nezúčastněně. Dokumentarista ovšem vždy ví i vidí víc, nežli kamera: pokud si nechá tyto důležité informace pro sebe, vyvolává v divákovi pochyby: jak to, že se dostali do budovy televize nezávislí filmaři, když neprošli zaměstnanci? Jak to, že se Hodač a Bobošíková nechávali na každém kroku natáčet? Kdo manipuloval obrazem, vkládal do něj titulky Bobovize? Uzavřeli jste s nimi - třeba dodatečně-nějaké smlouvy? Dokončovali jste svůj film mimo TV? Kdo vlastní práva na natočený materiál, za jakých podmínek jej budete nabízet? Jak se vyrovnáte s těmi stovkami "účinkujících"? Samotný fakt natáčení "televize v televizi" vyvolává otázku: může dokumentarista porušit zákon? Kdy, za jakou cenu, jaké jsou meze takového postupu? Existuje etický kodex filmaře? Potřebujeme ho? Budeme ho dodržovat? Kdo rozhodl neřešený vánoční spor? Soud, vytrvalost, snaha politiků, ulice? Byla naplněna litera zákona, nebo i jeho smysl? Smyslem revoltujících filmů právě tak mohl být zcela legální, investigativní cíl: dokázat konkrétně jeden případ politické manipulace. Pokud se to nepodařilo, kdo a jak vlastně vyvolal hysterii kolem níž se události začaly odvíjet? Preventivní stávkas je něco jiného nežli stávka jako reakce na propouštění či přeřazení. Žádná z filmů, předvedených na kolokviu, na tyto otázky neodpověděl, ani je nenastolil.

        Zákon mluví o vyváženosti, objektivitě. Jde o nepochopení základů jevu, ne-li lenost či přímo sabotáž. Má-li se divákovi prodat sušenka, vyhazují denně soukromé firmy neskutečné sumy, aby přesvědčily. Na spoluobčany nelze působit metodami lineárního olizování neopakovatelné skutečnosti. Od vynálezu psychologické drobnokresby, proudu vědomí (posloupnost americké prózy od Jamese přes Prousta k Faulknerovi), rozkrývání skutečnosti pod různým zorným úhlem (metoda relativizujícího positivismu), prolínání časů, reorganizace děje, změna stanovisek a metod vyprávění, dospělo moderní umění až k umění vyprávět ne-příběh, až k dekonstrukci, dekontextu. Alibista mluví o chaosu - ale moderní umění hraje s prvky vnitřního dotvoření, relativizace, nedokončenosti, neuzavřenosti, pocitu ztráty jistot v okamžiku, kdy jsme je uchopili. Obrazovka spoluprožívání vyměnila za prosté působení nezávazných emocí. - Tak to vypni... je nejopakovanější demagogie minulého století. Postupně jsme tak vypnuli fašismus, demokracii, stalinismus, demokratický socialismus, normalizaci, disent, právě vypínáme liberální kapitalismus.

        Žijeme ve společnosti, která má zákon o protiprávnosti komunismu i fašizmu, ale žádného odsouzeného viníka. Naopak - extremistické strany kandidují a pobírají příspěvky. Ve společnosti, kde bylo 150 000 fízlů, ale nikdo z nich neudával. Ve společnosti, která nejprve převzala v duchu kontinuity socialistické zákony, aby je pak mohla pracně změnit na evropské. Kde novináři vědí všechno o pohybech vlastníků podezřelých firem a jejich účtů, a policie nic. A konečně: kde kulturní vzor, ikona, prodejní značka národa, setrvává neuvěřitelných deset let na místě, vyhrazeném totemům a magickým symbolům. Prezident, zvolený opět 100 proc. poslanců, kšeftující během volebního období, odcházející a přicházející k myšlence státnosti, kšeftuje s agenty, před nimiž byl varován svými lidmi. Takto vytvořený zisk přelévá do humanitárních sfér. Není silnějšího návodu pro jeho pokračovatele. Může-li první, může kdokoliv. Proč je ale kritizován až ten druhý? Politický kýč vlaje z každého proslovu, jemuž TV uvolňuje servilně místo.
        Má politik respektovat takový úpadek dělby moci, nebo se držet ujíždějícího vlaku? Veřejnoprávní TV je rukojmím systému ohroženého pádem. Svou roli fatálně nepochopila, prodala ji za chvíli slávy, kterou si navíc sama zorganizovala, zobrazila a odvysílala. V roli poslušného beránka dožijí protagonisté vánočního sametu na výnosných místech mimo veřejnou sféru. Má dokumentarista zobrazovat tak zdrcující realitu - nebo se uchýlit k vizím a konceptům?

        Filmový jazyk se vyvíjel metodou silné, subjektivně zabarvené, osobně zaručené zkratky s nebývalou vypovídací i estetickou hodnotou (Ejznštejnova propagandistická díla, magický realismus Flahertyho, Viga, nebo kino - oko Vertova). Výtvarné (rukodělné) umění se samo od sebe časem zhodnocuje dodatečnému individuálnímu docenění (Van Goghova plátna tak na trhu dosáhly jistoty 10 000 násobku). Hodnota dobových dokumentů je nesporná - ale nikdo je nekupuje. Rozpouštějí se v prvcích abecedy moderního vizuálního jazyka. Atraktivní akce a příběh... to bylo vždy těsto dokumentu. Digitální éra, převádějící vizualizovanou informaci i lidskou duši na sled čísel, ničí samu podstatu vnímání: vše může být manipulováno, modulováno, moderováno, interpretováno. Vzrušující, tabuizovaná, provokující a vábivá experimentální literatura leží v knihovnách mimo zájem veřejnosti. Elektronické záběry nemají domovenku ani originál: digitální kopie neztrácí na kvalitě, je vymazatelná stisknutím tlačítka ze zemského povrchu. Má cenu času stráveného kopírováním. Budoucí význam tzv. velké historie se utápí v záplavě dnešních interaktivních zlomků, osobních pamětí, plkavých chatů a výkřiků do tmy.
        3 500 lidí v rozlehlém komplexu kanceláří, ateliérů a vysílačů denně vyrábí svůj díl efemérní publicistiky a tématicky shodných dokumentů. Naplňují vysílací schéma: 24 hodin denně, 365 dní objektivního, vyrovnaného, veřejně prospěšného vysílání v roce. Nezbavujeme se ve jménu plurality výsostného rysu umění - totiž fenoménu osobního, riskujícího, jasnozřivě a přesvědčivě stylizovaného, subjektivního pohledu? Objektivita je výmysl zákonodárců, v životě se nevyskytující jev, náhrada revolučního gesta. Kde leží elektronická pravda? Etika sdělování? Zpětná vazba, kterou rukodělným artefaktům zajišťuje trh? Kudy vede mez individuální svobody a veřejného statku, v němž vystupují davy jako statisté? tyto zásadní otázky předložené filmy nejen nezaznamenaly, ale navíc úspěšně překryly nesouvislým klábosením a dramatickým ukazováním suchých záchodků. Vánoční pu(n)č doslova strhl úroveň zobrazování zpět do odcházejícího století.
        Síla sdělení elektronického média je spjata s dobou jeho vzniku, kdy si pamatujeme kontext. Pak se zařadí mezi obtěžující balast. Životnost publicistiky nepřevýší život jednotlivých kauz. Z nepřeberného množství záběrů pak historici vytáhnou pár metrů, v nichž je kumulován étos doby. Několik notoricky přemílaných autentických záznamů z odboje, okupace, ale i kolaborace se časem stává ikonou - obrazovým zhuštěním úseku historie, adorovaným kouskem nostalgické kolektivní paměti. Ikona zobrazuje minulé, ale hledí do budoucnosti. Na rozdíl od mýtu nebo lidové zkazky nese i prvek sebeprojekce: v několika záběrech z okupace vidíme dnes sami sebe, jací chceme být v budoucnu.
        Neil Postman (Ubavit se k smrti) nabízí jiné vysvětlení: distribuční médium (tedy TV nejen jako živoucí organismus tvůrců a technologické podpory, ale jako nepřetržitý nekoherentní tok neadresné, osobně nikým nevyžádané informace) neovlivňuje jen povahu sdělovaného, ale i předsnímací realitu, skutečnost samu. Předkládá kulturní modely chování, typizuje samu komunikaci mezi lidmi.
        Frustrace malé ambiciózní skupinky lidí strhla "většinu" národa právě manipulací média, ve kterém pracovali. Zaplněné náměstí symbolizovalo většinu, všechny slušné lidi, zrodilo občany. Co dělali do té doby, minulých deset let? Tuto otázku si manipulátoři nekladou. Dějiny začínají okamžikem jejich vstupu na tribunu. Nešlo jen o vnitropodnikovou rebelii, ale souběh zájmů úzké skupiny profesionálů s náladami a pocity zbytku národa. Povstalci národu předložili model chování, k němuž se každý dříve či později musel vyjádřit. Ubohost transparentů a nedostatek původních sloganů, které dav vyzařoval, vejde do dějin: Táhněte do háje! Na kolena, na kolena, a tenhle dům vám posere pták... Veškerá galantnost, úcta k ženě či respekt k psanému slovu vzaly ostudně za své. Dlužno přiznat, že potupně, postupně, a oboustranně.
        Dokumentární film manipuluje publicistickými fakty, aby ozřejmil směřování okamžiku. Umět vybrat typické prostředí, vějíř názorů, vystavět sled událostí, zahustit děj, podpořit souvislosti, dosvědčit něčí nekalost, oslavit naopak činorodost druhého. Popsat výjimečnost osudu, etiku nebo živočichopis doby - nic z toho nespadá do kategorie objektivního a vyváženého. Naopak: než dojde vůbec k natáčení, musí se filmař smířit se slovní manipulací, typizací: aby zaujal producenta, předběhl kolegy, obíhající stejné redakce s podobnými nebo lepšími náměty. Ve volné soutěži talentů, skupinových zájmů, klanových protislužeb a rozjednaných čachrů neuspěje detailní rozbor, dlouholeté studium, původní filmová řeč. To všechno trvá, bere čas a peníze. Nastupuje autorská manipulace předsnímací reality, subjektivní výklad, touha nadřadit své vidění skutečnosti. Vzbouřenci došli v tomto smyslu do extrému: sami sobě byli autory, dramaturgy, herci, scénáristy, schvalovači, producenty, vysílateli, promotéry.. Ještě v průběhu stávky sami sobě udělali reklamu na vlastní knihy - o sobě samých! Řetězec samožerné sebepromoce patří do dějin masové komunikace - nikoho totiž nestál ani místo, ani korunu. Naopak: vzbouřenci si posílili sledovanost, osobní rating - share.
        Manipulace veřejnosti je výrazem nedůvěry ve vlastní, vrozené schopnosti občanů. Splývá s marketingem, reklamou, přímým prodejem a sebepromocí, stává se prokletím, vstupenkou do klubu vyvolených, podobně jako kdysi rudá knížka. Kdo nemanipuluje druhé, jakoby nežil. Manipulace plíživě nahrazuje někdejší všudypřítomnost politického nátlaku. Digitalizovaný dokument nabízí celou škálu trikových úprav: zpomalené záběry (jak hravé a krásné u mladých lidí, jak nasupené a mastodontí u důchodcovského ředitele). Podložení hudbou: jak mladistvé a zasněné u Armstronga, jak zlověstné a dunivé pod Hodačem. Roztomilé detaily: jak hravé u vzbouřenecké helmy, jak absentující u protivníků. Povstalci drží nitky hry ve svých rukou: Vávra na náměstí šumně veršuje, sněmovna rozvláčně a neukázněně zasedá, ukázněné náměstí a garáže čekají na pokyn, co dál. Druhý den přijde jen odmítnutý odpad "vítězného prosince" - a pár desítek snaživců. Manipulace je umění, jak ji zastřít - ostatně jako básnictví, nebo Ústava - hravá nebo účelová manipulace se slovíčky.
        Dokumentaristé se rozdělili na dvě nesouměřitelné skupiny: jedni byli při tom, druzí mimo. Jedni psali dějiny, druzí budou souzeni je po nich pouze číst - a žít v jejich dosahu. Povstalecká historie posloužila mimoděk jako skvělý instruktivní materiál. Co lze rozborem dokumentů z oné doby zobecnit?

        1)Polořízená revoluce:
        Promyšleně strukturované unifikované rozhovory - oživlý sociologický dotazník Bohuslava Blažka. Zúčastněný, zaujatý pozorovatel mimo obraz, účastní se jen dotazy a usměrňováním pohledu tázaných. Dojem přítomnosti cizího rozhovoru podporuje fakt, že Blažek nesedí u statické kamery, jak je v dokumentu zvykem. Vypovídající tak není stíhán neustálým leskem objektivu, může se pohodlněji usadit ve svém prostředí, soustředit. Blažkův sociogram dokazuje důležitost mimoslovního doslovení: gesta, grimasy, reakce na domácí nebo rozptylující okolí, kočky, živost odpovědi nebo naopak nesestřihané váhání, vstřícnost nebo agresivní nebo sebeobranná reakce, předjímání odpovědi, sebeprezentace místo úvahy, laické úvahy s manažerským nadhledem, citové reakce versus rozumová sebekontrola... Televizní vzpoura se do rozhovorů dostávala jako součást širšího kontextu, zevnitř, vyplynula spontánně z probíraného tématu. Všichni zúčastnění se jevili v mnohem lepším, koherentnějším světle, nežli v obraze profesionálních médií. Blažek poukázal na opomíjenou stránku "amatérských" videozáznamů: schopnost navázat lidský, neagresivní kontakt, projevit zájem, umění naslouchat, nejen vyslýchat. Několik výpovědí s protagonisty Věci veřejné v rozptylujícím ruchu televizního bistra, na pozadí lelkujících zaměstnanců, působilo naopak depresivně, respondentům spíš ublížilo. Divák, fascinován a přibit k židli naprostou absencí "filmařiny", si sám mimoděk odpovídal na zdánlivě banální otázky: kdy jsem poprvé viděl televizi? Kdo ji pouštěl? Byly kolem přepínání programů nějaké konflikty, nebo spíš zábava, dialog? Kam umisťuji počítač, kam televizi, a proč? Souvisí spolu? Dívám se na obojí dohromady? Jaký jsem typ diváka? Jak si ověřuji televizní zprávy?
        Přestože sociologizující záznamy podlézají estetickou i technickou laťku profesionality, unese jejich autenticita i veřejné vysílání. Naopak - Blažkova série může otevřít stavidla "jiného" filmu, osvěžit akademickou diskusi o pravdivosti, stylizaci, vypovídací hodnotě. Patří ke konstantám, na nichž lze stavět další úvahy.

        2) Vánoce v České televizi.
        Dramaturgyně Alena Hynková chronologicky seřadila nepřehledný materiál 24 kameramanů. Sled událostí, sestavený bez umělecké ambice a sestřihaný bez zjevné společenské objednávky, přiblížil hektičnost událostí, nepřehlednost úzkých chodeb, kudy vedly bojové linie, přesvědčil o neřízené spontaneitě prvních reakcí. Naprostý nedostatek detailních záběrů (snaha o vystižení kolektivního hrdiny, obava před označováním "vedoucích" osobností), vzájemná zástupnost akcí a reakcí napo něco o možnostech dalších filmařů.

        3) Subjektivně laděný, ambiciozní společný projekt sedmi nadaných, s TV propojených autorů, producentů.

        4) Publicistické pořady s kouzlem nechtěného, parazitující reklamy či sestřihy typu Co týden dal - efemeridy na okraji snaživého přiživení na hlubších problémech dne. (Tradiční dvojí až trojí metr při kádrování politiků: kdo kdy omete Havlovi kolem huby jeho přísahu na Ústavu socialistické republiky, Bendovi jeho svazáctví a Vaculíkovi či Dienstbierovi jejich prestižní rozhlasácké kariéry pod křídly KSČ?)

        Konkrétně k filmům:

Příběh stávky byl šejkspírovsky ukázkový:
měl dramatický spád
řazení
stupňování
peripetie, kolizi, krizi
katarzi

Co z tématu filmaři vytěžili? Co dopověděli komentářem, titulkem hudbou, nakolik parazitovali, vyostřovali situaci? Kde dali prostor lidem "mimo záběr?"
Jak korigovali hysterické výrazy (koncentrační tábor, lůza, zaměstnanecký socialismus)?
Zasahovali do rytmu (zpomalování, vybělování, zčernobílení), jak získávali cizí materiál? Co vynechali? (Pohled zvenčí, BBC)

Jaké nové nálepky na situaci vznikly? Lidová tvořivost: nápisy, hovna na skle, teror? Co si myslí lékaři, právníci, kdo byl pokárán - pokud nikdo, šlo o návod k dalšímu řešení?

Zkažený účes Bobošíkové - silný detail její rezignace. Dojemný konec vzbouřenců - Vánoce, Silvestr. Pár lidí na ulici. Patos : chtěný, nebo náhodný rozpor mezi přirozeností fyzického, a přebujelým slovníkem?

        Jaký jazyk, klíč k uchopení, zvolili? Jak dokázali zaujmout svým subjektem, případně jak jej dokázali potlačit, pokud to bylo jejich cílem? Byl jejich přístup čitelný? neměnil se s průběhem, nesklouzl pouze k laciné přítomnosti? Jak si rozdělili síly, co spadlo pod stůl? Z kolika metrů se střihalo? Kde se přetahovaly signifikantní zvuky (pískot z jedné situace - před TV na chodbu, a naopak?)
Po shlédnutí nezávislých sedmi režisérů se dostavují očekávané reakce: při vánoční písni a silvestrovské smutně hořké legraci pláčeme, Ukrajince jako ochranku nenávidíme, Bobošíková s Hodačem jsou arogantní, každý po svém. Pokud se nedostává dramatické situace, chodí kamera jako pejsek po chodbách za mocnými, vše podmaluje temná hudba jak vystřižená z archivu Milionáře (hřmění tympánů a ojedinělé zlověstné výkřiky varhan). Umělé napětí na nesprávném místě - pak se ovšem nedostává dostatečné plochy - v závěru se film vrací k protagonistovi, aby jej zastihl ve chvíli slabosti, únavy, nejistoty. Vyznění filmu není chaotické, ale bezradné.

        Vánoce v ČT (Alena Hynková) je nápadný absolutním nedostatkem detailů. Jakoby se kamera schovávala za kolektivní výtvor vzbouřenců - film se tak nedá rytmizovat, ztrácí kontury, každý si z něj může odnést falešné hodnocení (podle ponožek, neurotických postávání, dobývání se kamsi přes senátorský průkaz). Manipuluje nás ta přemíra nestrukturovanosti, obraz zmaru z dálky, skutečnost 1:1. Ale po skončení obou filmů máme tendenci uvěřit tomuto filmově nenápaditějšímu tvaru. Proč? Je snad ošklivý a nenápaditý obraz ošklivé revoluce pravdivější, nežli rychle ubíhající zkratka, trvající v reálném čase déle?

Některé stěžejní záběry se opakují (je to jasný, jasný... hurá).

Sledovat filmy dva tři dny po sobě je těžkou zkouškou. Psát o nich neméně.

        Demokracie je lehce dostupný všelék: každý se jí zaštiťuje, když se cítí zle. Působí sice na všechny nešvary a problémy, nicméně trvá jí to klinicky déle, nežli silám zla. Majitelé jednoduchých hesel a řešení jsou patologicky závislí právě na pomalosti, neúčinnosti demokracie jako prostředku výkonné moci. Bez donucovacích prostředků se stává demokracie stínohrou, loutkovým divadlem pro nedospělé a jevištěm vášní pro davy. Demokracii potřebují nejvíc diktátoři, aby měli co zesměšňovat, jako schody, po nichž se dá dupat, stoupat a z nichž se dá pak dobře srážet, střílet, ovládat. Diktátoři a pseudovůdci nejsou voleni parlamentní většinou, ale rádi se jí po uzurpování moci nechávají potvrdit. Pojmy demokracie, parlamentarismu, otevřené společnosti, občanství jsou častým používáním opotřebovány, znehodnoceny k nepoužití.
        Tehdy se na scéně objevují novodobí spasitelé - a mistři manipulace. Reklamní svět si podává ruku s revoltou. Jako kdysi podomní obchodníci nabízejí tak svůdné a lehce přijatelné řešení domácích trampot: "Končí práce kolem uklízení - začíná zábava."
        Jsou ovšem výborně placená povolání, kde reklamní imaginativci (podle policejního vzoru operativci), vedeni striktními pokyny nadnárodních chlebodárců, dlouhodobě vnucují okolí zcela nesmyslné, zdravý rozum ohrožující produkty. Z nich jde neopominutelné procento (příslovečně nazvané přidaná hodnota) do bezedné státní kapsičky. Kdo si hlasitě všímá tohoto nesmyslu, je terorista a patří do sféry zájmu tajných služeb. Chválabohu - jinak by totiž musely být rozpuštěny. Naši mladou demokracii nejvíc ohrožují naši chtiví spoluobčané. Proto si také na správu životně důležitých tepen společenství zveme odborníky odkudkoliv. Vnitřní zájmy státu se tak pohodlně stávají předmětem obchodního handlu v cizích jazycích. Manipulujeme se jako obézní neurotická bývalá kráska do Evropy - za cenu přijetí statutu druhořadých bytostí, obdařených chomoutem rodné půdy.
        Demokracie neupírá právo na vyjadřování ani manipulátorům. Nadbytečně se jich domáhají manipulací s prořídlými davy, nejčastěji na nezmanipulovanějším náměstí, pod nejzmanipulovanější sochou patrona národa, totiž pod koněm. Manipulace není výdobytkem reklamní společnosti. Proniká i vysoce duchovními vrstvami společnosti: církev manipuluje Kristovým utrpením miliony věřících. V pátek smutek, v pondělí spánembohem nějaké to laškování, mokré prádlo a pár pohanských zajásání. Tento princip přejímá i televize: manipuluje náš citový život programovým schématem. Všechna ta pondělí pro ženy, soboty pro sex, neděle sportu... Manipulaci s obnažovanou dívčí krásou, označenou dobytčími čísly, podléhají i ministři kultury a ředitelé televizí. Na rozdíl od manipulačního jednání (teroru a válek) propůjčujeme své bytosti manipulátorům dobrovolně, téměř s rozkoší. Jako bychom nežili svůj život, ale jejich multimediální představení. Jakému rituálu vlastně podléháme? O co tady Go?
        Manipulace je slovní jednání, které nemíní to, co hlásá. Které nehlásá to, co chce. Pravé poselství bývá pravidelně zabaleno do svůdného dražé. Balení se mění, obsah zůstává: přimět lidi k určitému jednání. Ve svých důsledcích vždy ekonomickému. Demokracie se zdánlivě bez manipulace neobejde. Její vznešené vyvrcholení nazývají jedni občanskou povinností, druzí erotičtěji volebním aktem. Manipulace je na rozdíl od přímého nátlaku lákavá. Slouží jen vybranému cíli, a omezuje druhé. Manipulátor neprosazuje touhy většiny, ale snaží se svůj produkt (ideový či hmotný) učinit nezbytnou součástí každodenního života. Pohyby manipulátorů jsou svůdné a soběstačné, dávají zapomenout na skutečnost. Nabízejí totiž svět skutečnější, nežli skutečnost sama: svět zrychlených iluzí, kde to krásně křupe, sliní, běží, brzdí, myje nebo voní. Tyto ingredience v suché řeči zákonodárců chybí. Kdybychom hledali přímý protiklad demokratického dialogu, nenajdeme vzdálenější pojem, nežli manipulaci. Přitom se oba typy chování velice podobají. Manipulátoři staví na podobnosti, zaměnitelnosti jazyka reklamy, dialogu, s demagogií, monologem z pozice opakované, nenápadné síly.
        Činy jsou výsledkem synergie celé společnosti (mocné opozice i bezmocných vládních sebevrahů). Slova nikdy zcela neodpovídají činům - pokud se opozici něco povedlo, manipulujeme sami sebe přehlíživým: povedlo se to proti stanovám, předvolebním slibům, programu, či smlouvě.
        Třaskavinu libertinismu zahušťuje pojem bratrství: zní velice nemužně, sugeruje pocity všeobjímající lásky, odpouštění, sdílení a oddanosti společným cílům. Patří do sféry politických pohádek, nefiguruje v běžném politickém slovníku. Pokud ovšem není před volbami, a křesťanské strany nepotřebují odlišit své hodnoty od těch "obyčejných". Tehdy vystupuje na povrch odvrácená strana bratrské lásky-totiž její soupeřivost, bratrovražedný boj o prvenství mezi rovnými.
        Reklamní agentury se opírají o dva axiomy: člověk musí mít dojem, že jej má někdo rád. proto mu vsugerujte, že náš výrobek, podnik, model musí mít, aby byl šťastný. Láska, předjímání vašich potřeb jediný smysl naší práce. A zisku. Druhý axiom: člověk má rád hluk, odpoutání od svých vlastních problémů. Transparenty s požadavky? K smíchu. Jo, kdybyste se tak, holky, před nimi svlékly donaha.
        Proto tolik veřejně prospěšných činností končí na pekáči obyčejného marketingu. Nikdo už dnes nechce dělat nic potichu, nenápadně, bez hluku. Svou svobodu ochotně předáváme, odevzdáváme, už ani nevíme, komu, kdy a kam jsme se sami před sebou poděli. Přitom navenek vše funguje jako svoboda odevzdaná účelně, delegovaná ( na určitou dobu, volebním aktem, pověřením). Proto se tak všichni manipulátoři bojí referenda a přímé akce. Obojí je usvědčuje z manipulativního jednání a myšlení.
        Manipulace není přímá akce - konsensuální nebo alespoň tolerované jednání, vedoucí k cíli pominutím běžných demokratických metod. Přímá akce vyžaduje nasazení, obnáší riziko, jde rovnou na dřeň společenské situace. Přímá akce je nesystematická, živelná, iracionální vzpoura proti manipulaci. Zastavit vlak se zářícím odpadem svými těly... jak asi pohlíželi řadoví, spořádaní občané helénistického impéria na počínání oněch dvanácti chlapíků? Definice se má vyhnout přímému odsouzení popisovaného jevu. I když jde o jednání, přeskakující demokratické instituce, zajišťující prosazení partikulárního zájmu nebo názoru. Pokud je přímá akce ve svém výsledku účinná, jeví se zvenčí jako legální, samospasitelná, žádoucí, napodobitelná. Stává se vzorcem chování. V tom je její nebezpečí - ne v rozbitých sklech, ukradených salámech nebo prošvihnutých reklamách. Čím se tedy liší od manipulace? Vyostřuje situaci, anticipuje svou soustředěnou, medializovanou agresivitou výbuch hlubší, ničivější a nezvládnutelnější krize. Jde o společenské očkování. Manipulace je plíživá, nenápadná, kryje se za obvyklými postupy reklamy, dialogu, komunikace. Její cíl není - na rozdíl od přímé akce - přímo sledovatelný. Manipulátor maže rozdíl mezi přirozeným a umělým světem, osobním a vnuceným názorem, politikou a rozborem trhu, tabloidem a vědeckou recenzí, historkou a historií. Pojem "nezávislý novinář" vyvolává podezření ze ztráty sebekontroly, stejně jako "zkušená panna".
        Racionalista celý proces popíše jako logické vyústění snahy po masové komunikaci. Dlouhodobé (nehmotné, slovně lehce manipulovatelné Ideály) nazíráme a kontrolujeme pomocí postupných Cílů. Prostředkem zpředmětnění, prosazení Ideálu je veřejný zájem. Nejsilnějším stimulem změny - nebo naopak řešení konfliktů - je mediální podpora, multi-dimenzionální kampaň. O její psychologickou masáž se opírají stanoviska politiků, vyjádřená levnými slogany, zpětně šířenými stejnými mediálními prostředky. Vzniká tak dojem, že zástupci naslouchají svému lidu, dotvářejí zespoda vzešlé podněty. Občana tak masíruje velkoplošná manipulace Klidná síla, Třikrát a dost, Děkujeme-odejděte, Čisté ruce). Konsensus vzniká jako logický důsledek promíchání prvotního vznešeně formulovaného manipulačního impulsu se skutečnou, deziluzí idealizovanou potřebou ulice. Věc zpracovávají stejné agentury, nikdo už dodatečně nerozluští, kde vlastně manipulace začala. Občanům zbývá tak akorát otevírat zátky laciného šampaňského. Po vystřízlivění si i stávkující stávkokazi uvědomili, že slavili na cizím hrobě.
        Manipulace bude pseudo-řešení rozporů, dokud se politici a veřejnost neseznámí s metodami udržování míru a rozpouštění konfliktů. Dnes patří nově narození sloni, akční střílečky, nehody a skandály k denním zprávám, upocené estrády a umolousané nápodoby her odpuzují dosud loajální intelektuální diváky. Veřejnoprávní TV se stává vysíláním pro intelektuální a sociální gheta. Manipulují námi profesionální humanisté. Kdo nemanipuluje, není. A naopak - nestojí-li někdo někomu jinému za manipulaci, nestojí za nic. Veřejný zájem je rozparcelován jako čtyřkoaliční a oposmluvní moc. Manipulace se tak plíživě vkrádá do každodenního ovzduší, vytěsňuje poslední zbytky dýchatelného, přirozeného prostředí.

        Všechny prostředky, kterých manipulátoři používají, byly kdysi výsadou vznešené literatury. Všežravost televize a její neschopnost - nebo neochota - rozvíjet duchovní obraz v médiích na úrovni digitálního tisíciletí, způsobily ochrnutí umění a schopnosti sdělovat pohnutí lidské duše.

Manipulace slušností, lepším já veřejnosti:
Slušní lidé věří... požadují,... prostřednictvím petice žádají o...
Staňte se neslušnými.

Manipulace časem:
Čas nás tlačí... mohla byste říct divákům, jak jste byla znásilněna?
Chcete-li něco říct, řekněte to bez ohledu na otázky rozvláčného manipulátora hned na začátku.

Manipulace hudebním podkresem, zpomalením záběrů, barevným výtažkem, deformací obrazu:
Zrychlí, nebo naopak zpomalí děj, navozuje pocity nervozity, nebo naopak animozity.

Manipulace podobenstvím:
Tak jako minulé režimy...
Nepomáhejte si podobností, vyzdvihněte odlišnosti.

Manipulace přednatočeným humorem:
Vzpomeňte si, jak je těžké rozesmát kolegy ve skutečném životě. Nebavte se za pomoci statistů a potleskových konzerv. Nevěřte, že šumná estráda vyřeší jiný než hercův problém.

Manipulace hromadnými protestními dopisy:
Nevěřte, že se někdo bude chovat líp na základě vaší bezbolestné mánie šířit humanitární spam.

Manipulace spojováním dobročinnosti a reklamy:
Jednou přijde doba, kdy bez komerční estrády, přicmrndávajícího Krause a tokající moderátorky nikdo nedá na nic ani korunu. Nedávejte na velkohubé akce, ale na vám známé, lokální projekty ve známých rukou.

Manipulace všudypřítomnými moderátory:
Před nicneříkajícím pozadím někdo sugestivně vypráví, co se za ním důležitého děje. Neuvádí důkazy ani zdroje. Neopomene zdůraznit svůj subjekt. Start v televizi je jen odrazový můstek pro soukromou kariéru jinde. Nespojujte své naděje s veřejně se prodávajícími tvářemi. Moderátor není guru, ale cvičený a dobře placený podomní obchodník.

Manipulace nepřítomností komentáře:
Jsme nuceni brát, co se nabízí. Zdánlivá objektivita může být alibismus, neochota formulovat vlastní autorský názor, zastřít nepříjemné podtóny viděného.

Manipulace klipovitostí, umělým pseudosvětem atrakcionů:
Rychle ukázat, a střih na další atrakci.

Manipulace zábavností a řazením zpráv:
Nehody, skandály, zvířátka... Představte si zvířátka už při obrázcích politiků. Namalujte si na obrazovku přirození ve výši úst.

Manipulace cyklickými diskusními pořady:
Nedrogujte se pocitem vlastního nadhledu. Už tím, že se díváte, vás mají. Nechtějte nic vědět z TV. Učte se sami formulovat: zapište si vlastní názor: na schůzi, program stran, internetové diskuse. Dávkujte si svého politika sami.

Manipulace sugescí, že budete někdo lepší nežli okolí, když: nepracujete, ale bavíte se, pouze s výrobkem XY:
Nejdete do práce, jste na závodní dráze. Všechny předjíždíte... Nejste v práci, totéž dokážete na pláži, s telefonem...
Bavte se bez výrobků. Odstraňte narcismus a agresivitu z vašeho volného času.

Manipulace obrazovou a významovou sugescí:
Páv je symbolem naparování, přepychu, obdivu a závisti. Naše auto se taky tak rozevírá, naparuje. Páv je králem ptáků- buďte králem svého okolí.
Představte si, jak hnusně páv skřehotá.

Manipulace zástupnou osobností:
Veřejnost slovy pana prezidenta, spisovatele, mluvčího, profesora, politického vězně... spontánně žádá...
Chcete-li něco říct, mluvte sami za sebe, a ptejte se slavných, čím se od vás liší.

Manipulace nevšední fyzickou nebo myšlenkovou schopností:
Naši zlatí hoši to dokázali. Svět nás obdivuje - máme své hokejové vyslance v Kanadě! Zůstaňte na podpoře, tlustí a nemohoucí. Nestyďte se být zátěží ostatních. Někdo musí být v případě klesání odhozen jako první.

Manipulace morální autoritou:
Každý, komu není vývoj v této zemi lhostejný.... kdo chce odpovídat za život svých dětí... kdo bojoval za.... ve jménu padlých.... pracujících... menšiny, svobody slova... každý může vstoupit do strany...
Nedělejte, co může každý, ale to, co můžete udělat jen vy.

Manipulace zlehčením úspěchů protivníka:
Národní důchod sice roste, ale bez nás a našeho vkladu by přirozeně nerostl.
Počkejte, až na to přijde někdo jiný, a potvrdí vám to písemně.

Bagatelizace problému:
Chcete vzít podporu dětem, živým lidem, a dát peníze na zrušení vepřína v Letech? Opravdu nemáme větší problémy?
Sestavte seznam jiných "malých" problémů. Možná, že ten v Letech bude nakonec vzat v úvahu jako splnitelný.

Manipulace zatajením klíčového svědka nebo důkazu:
Máme nezvratné poznatky, svědčící o vině... Z kruhů blízkých tajným službám se nám dostalo ujištění, že... Svědek, který si nepřeje být jmenován... Náš zdroj...
Tvrzení, uvedená tímto kágébáckým jazykem, považujte za účelově lživá.

Manipulace vyostřením problému:
Kdybych to nevzal já, vezme to ještě větší svině.
Chtějte vidět tu větší svini, která bude alespoň mlčet.

Manipulace položením znepokojivé nebo sugestivní otázky namísto odpovědi:
Ptá-li se vás někdo, místo aby odpověděl, zda existuje lepší papež nežli ten stávající, navrhněte okamžitě toho posledního z posledních. Pokud je dotázaný opravdový křesťan, pochopí. Pokud ne, hledejte dál, někde hodně daleko.

Manipulace zlehčením slov, když jsou úspěchy nepopiratelné:
Nejde o slova, ale o činy: a ty svědčí jednoznačně o tom, co vlastně protivník myslí těmi slůvky.
Obnovte důvěru slůvkům - skrývají víc pravdy, nežli velká slova.

Manipulace neznalostí:
Jsem jeden z vás, i já jsem se podílel... jako řadový občan mám právo... v hříchu jsme si přeci před Bohem rovni.
Buďte hrdí na své hříchy - jsou vaším jediným nezcizitelným majetkem.

Manipulace vytvářením iluze dialogu:
-Znáte to... Chcete vyhrát?

Iluze přátelského oslovení:
Ahoj, ahoj... jsem ta a ta. Taky chceš zhubnout?
Nebojte se říct ne, a my se odněkud známe?

Manipulace bagatelizací:
i když..., na jedné straně ano, i když musíme přiznat, že na straně druhé... dejte mu hračku, vzali mu hračku.
Neztrácejte čas s lidmi, kteří chtějí neslučitelné věci.

Iluze rovnosti v pokleslosti a zbabělosti:
I já jsem se nezachoval vždy jako hrdina. Odpouštím vám...
Nepřijímejte laciné omluvy, které nikoho nic nestojí. Nenechte se vydírat - hrdinství není obsaženo v seznamu ústavních práv a povinností. Odmítněte laciné dočasné povýšení na nízkou úroveň mluvčího.

Manipulace národními city:
Naše - vaše - česká televize. Televize s pamětí. Česká televize.
Vzpomeňte si, že vaši televizi platíte povinně, ze zákona.

Manipulace kruhovým oběhem stejných osobností:
V ČT mají své "trafiky" pracovníci Svobodné Evropy a Radiožurnálu - a naopak: do rádia jsou zvány osobnosti ČT.
Nenechte se ukolébat povzdechy, že nejsou lidi. Nebudou, dokud je to zkušení kolegové nenaučí, nepustí je ke komentářům, formulaci postojů. Rozhlasáci ničí vizuální jazyk TV, opírají se o své silné stránky, přenesené z jiné profese: rádia.

Manipulace zábavností, titěrností a nezávazností:
Zbývá ta trapná maličkost: radioaktivní odpad.
Používejte zvětšovací sklo na podezřele malé problémy.

Manipulace sebepromocí:
Dívejte se ve čtvrtek... ČT vám připravila... Nenechte si ujít...
Kdo se vám to tady snaží sugerovat, co všechno za vaše peníze dělá? Výroba filmů nespadá pod veřejný zájem. ČT tak investuje peníze koncesionářů do komerčních aktivit, spojených s rizikem. Snímá tak tíhu financování české kinematografie z jiných orgánů, oddaluje systémové řešení.
Nenechte si vaše peníze utrácet jejich TV.

Manipulace názvem:
Nemůžete si vzpomenout, jaké noviny chcete? SUPER! Jaká televize je príma? PRIMA! Jak se jmenuje ta nová stanice? Nova. Jaký je typický divák té nové televize? Jak se jmenuje jeho pes?
Ignorujte zveličeně marketingované produkty. První a Václavův nemusí být nejlepší, jak ví každý harvardský a Private Investor.

Manipulace úplatkem - spotřebitelské hry:
Složte patnáct karet v krabičce cigaret - vyhrajte telefonní kartu!
Kupujte jen to, co opravdu chcete. Vnucování potřebují jen podřadné výrobky. Kvalita se prodává sama, nebo není potřebná.

Manipulace sugescí výhry:
Vyhrajte dovolenou, auto, cédéčko.
Uvědomte si, že nic není zadarmo. Všechny výhry jsou jistě zmanipulované.
(zejména v politice nebo rozdělování veřejných prostředků)

Manipulace sugescí práva na informace:
Obdivujete Celebrity? Vtrhněte jim do soukromí!
Otevřete své ložnice - ať sousedi vtrhnou k vám!

Manipulace vstřícným sexismem:
Pondělí je pro muže, úterý pro ženy...
Nevěřte zdání, že jste vnímáni jako výjimeční, zasluhující zvláštní pozornost. S podtónem: jen pro vás, mírně utlačované, nepochopené, deprivované. My jsme vaši přátelé, dovedeme, co ona ne.

Manipulace nabídkou uskutečnění neuskutečnitelného:
Neplaťte daně, nechte si zdarma provést kontrolu, vyberte si svou výhru...
Žádná večeře není zadarmo, neexistuje nesobecké pohlazení. Někdo si chce zaregistrovat vaše záliby, touhy, sny, problémy, a rodné číslo.

Manipulace zmínkou o jednoduchém řešení:
Všude v civilizovaném světě... Zatímco jinde už dávno...
Nikde není nic v takové podobě, jako tady. Pokud někde jinde něco funguje, jeďte tam!

Manipulace snímáním viny:
Náš výrobek není žádný mučicí stroj. Díváte se na televizi, a hubnete. Zbaví vás nadváhy, aniž byste si vůbec všimli, že cvičíte. Jíte - a hubnete.
Vrátili jste se od babičky, a sukně je vám těsná? Buďte hrdí na to, jak překypujete! Pokud nechcete ztloustnout, nejezděte k babičce.
Faustovský syndrom: upište se, a vše bude vyřešeno.

Manipulace kouzelnou hůlkou osobnosti:
Nepostradatelný Mág Ž...elezný: vždy spojit společenský zájem se svou osobu (lidé se mě často ptají... píšete mi...
Skromný Mág K...ocáb: já nejsem nic, jenom mám ty neobyčejné schopnosti, umím se spontánně rozhodnout správně, nejsem svázán odpovědností. Když prohraju , vedu za prezidenta zkušebně jeho úchylné debaty, aby viděl, kam to spěje. když jsem na pozvání prezidenta... jako neformální poradce...
Mág P...rezident: Můj předchůdce vám lhal, já nebudu. Nikdy necitovat zdroj (nepoužívat ověřitelných tezí), nenavázat na názor protivníka ( zamlčovat jiné názory a zdroje), nikdy nepřekročit rámec většinové kultury.
Mág S...věrák: manipulace pochvalou, urážka pochvalou a pochvala urážkou : Děkuji. Právě jste se zrodili, občané.
Odmítněte vlastní fascinaci cizím úspěchem. Každý překonává svá úskalí: pošlete mágy, kam patří - do cirkusu.

        Stávkující se pasovali na znalce chodu společnosti, zcela ignorovali demokracii, rozrušili emocionálně labilní rovnováhu, vmanipulovali se sami do role mluvčích nespokojené, ale tiché většiny. Tím převzali kolektivně roli, tradičně přisuzovanou prezidentovi. Kdo by nechtěl mít nedefinovatelnou moc nad institucemi? Zastavit život v parlamentu svým pronikavým zrakem, poznámkou, odhalením, diagnózou stavu společnosti? Shromáždit kolem sebe stejně smýšlející, dát jim údernou sílu, najít společnou hymnu? Chcete, aby se i vás, bezejmenných, báli ti nahoře? Nemáte na to ovšem čas, vzdělání, kredit či drzost? Převezmeme za vás vaše starosti, podělíme se o naše úspěchy.
        Zajímavé otázky, které filmy nenaznačily: jejich nekonfliktní, pohodlně slízávaný povrch ustrnul na symbolickém dělení filmu na literární variace chaosu. Odolali nátlaku moci? Opojení ze své síly? Každý může být 15 minut slavný. Oni to vydrželi měsíc. Od té doby jsem o jejich názorech nikdy neslyšel. Kdo teď natočí o jejich kocovině? revoluce je program na několik generací, ne dnů.
        Manipulace vychází vstříc naší osobní slabosti, vytváří dojem všeobecného rozšíření naší frustrace: podporuje stádní kolektivnost, triky sňatkového podvodníka nabízí vstup do klubu vyvolených: ty a tvoje parta s námi budete dělat revoluci. Půl roku po ní dál veřejnoprávní televize přináší pořady Matela. Na obrazovce nejsou žádné údaje o cenách pořadů - to by byla revoluce zcela zadarmo. Průhledná, stručná, a taky levná. Trvají dohady o hospodaření, výrobci získali revolucí nejvíc: bezplatnou reklamu - za vaše peníze.
        Veřejnoprávní TV zcela abdikovala na digitální budoucnost, rozrůzněnost reklamy, může např. vysílat spotřebitelský servis, a ne potupné vnucování výrobku, zatajení jeho nevýhody, zatlačení konkurence, vytvoření "spotřebitelského vakua", pole neukojené, umělé spotřeby.
        Před vysoce zmanipulovaným veřejným životem jakoby nebylo úniku. Za totality se slovanská vychytralost schovala za trpce groteskní povzdech sovětských Židů po šestidenní válce: "Naši vyhráli --- to zase budou naši zuřit". Dvojí pojetí společnosti, dělení na my a oni, setrvává hluboko zakotveno v národní povaze. (Naši prohráli - zase se můžeme radovat, zní v nejedné ochranářské rodině pokaždé, když se Temelín zase zastaví). Nejasné obrysy splývají až do okamžiku, kdy jde do tuhého. Tehdy přestává být Evropa naší budoucí zemí. Jakmile ale jde o protivzdušnou obranu našeho území, jaksi automaticky předpokládáme, že nás v tom "naši" nenechají. Kdo to ale bude? Německá, slovenská, rakouská, nebo výhledově nedejbože ruská luftwafe? Zdá se, že malé národy musí vždycky někdo někam dostrkat. Spory se nevedou o oprávněnost, podstatu manipulace, ale o její společenský význam, nasměrování, oprávněný cíl.
        Závod s vlastními problémy manipulovanou Evropou už dávno probíhá. Běda tomu, kdo si nevšiml, že startér se nedostavil a běží se jak kdo chce. Bojový pes volnosti již byl vypuštěn proti beránkovi rovnosti. Virtuální domácí mazlíček bratrství dodělává kdesi v softwarovém frcu. Nejlépe lze manipulovat lidský soucit - ten je sám o sobě založen na manipulaci s pseudo sebeuspokojením, následujícím dar: člověk zdravý se jaksi pohansky cítí lépe, cítí se být chráněn před kolem osudu, nebo osudím soukolí doby, jak se to hezky slovně manipuluje. Ani humanitární organizace už nedůvěřují obyčejnému dialogu, kde někdo něco přesvědčivě dokazuje a o něco žádá, a suma naslouchajících spoluobčanů vnímá, samostatně uvažuje a posléze dle své úvahy adresně přispívá. (Přímá alokace zdrojů). Chytřejší redaktoři se z revolucionářů předělali na malé služebníky velkých estrád. Jan Kraus se uklidil jako přicmrndávač zvířecího doktora. Jen nezmizet z obrazovky, muzikálu, seriálu, filmu, novin, Internetu. ČT je dnes jen jednou z mála zanedbatelných štací, kde lze vyprodat svou revoluční minulost. Jednou dvakrát ročně se z veřejnoprávních prostředků uspořádá nechutná, manipulativní šou, která přinese miliony. K jejich přerozdělení se hned nabídne střechová organizace. Čím se tento postup liší od státní nebo socialistické dotace bojujícímu lidu Kuby nebo Číny? Tam jsou přece ještě chudší, zapomenutější, nešťastnější... Tak můžeme dokola soutěžit v postiženosti, potřebnosti, zapomenutosti. Krátkodobě lidově vymanipulované peníze bezesporu potěší ty nejpotřebnější. Omlouvám se, že zde jejich jménem manipuluji: Dlouhodobě ale podobná manipulativní charita vytěsní přirozený cit občanů kamsi za okraj skutečného světa. "Až budete umět taky tak krásně pobavit, dostanete taky!! Organizace nebo činnosti, které nebijí o zeď nezájmu sentimentálními (proto lehce manipulativními) údy a rekvizitami, se tak stávají nezajímavými, nepotřebnými.
        Manipulovaní všech zemí, spojte se.
        Už jsme vmanipulováni do situace, kdy manipulovaný parlament zastírá svou manipulaci milionáři manipulačním milionářským poplatkem. 200 milionů zní milionářům směšně, jiným smrtelně. Nechte se koupit, nebudete už za nic odpovědní. Nechte se zmanipulovat, vykořisťovat, zestátnit, zprivatizovat, restrukturalizovat, tunelovat nebo revitalizovat. Hlavně nepřemýšlejte, nechtějte rozumět světu kolem sebe. Na to máme specialisty - milovníky moudrosti a jejich hlásné trouby, vykladače a manipulátory v bílé barvě ústavních plášťů, prášků, jídel bez chuti a požitků bez zápachu.
        Manipulace je koketování s posvátnými pojmy. Na obzoru nám manipulátoři oprašují její inovovanou sestru - legalizovanou manipulaci, po anglicku lobbing. (V řeči tenistů vysoký míč, na něž soupeř nemůže dosáhnout, tedy zaručeně vítězný úder. jen vědět, kdy a jak jej použít. Že si při tom partner ani neťukne? je to přece protivník, musí být zničen. Takto se vyřídí sám, bez vynaložení větší energie. Útočný lob se tváří jako obyčejný úder, ale působením povětří a odporu vzduchu roztočený míč stoupá a stoupá... TV zmanipulovala parlament, jednou zmanipuluje i pánaboha! Hle, přikázání jedenácté:
Kdo manipuluje ve jménu jiných nežli předem ohlášených zájmů a cílů, budiž po zásluze vymanipulován z veřejného života. Amen.
Jenomže - jak ví každý čtenář desatera, po jedenáctém přikázání se objeví dvanácté. Třeba:
Manipulovaní všech zemí, spojte se!

Příloha: Co považuji za skutečnou změnu, požadovanou na vedení ČT?

         1. Sjednotit registraci nápadů, námětů, scénářů, realizačních plánů, dlouhodobého zaměření. Chránit autory, sdružovat je napříč skupinami podle spřízněnosti přístupů, lidské příbuznosti.

         2. Zamezit nekontrolovanému pohybu námětů. Pravidelně informovat veřejnost o stádiu přijatých projektů a důvodech odmítnutí. Nevyloučit tvůrčí práci vedoucích skupin, ale v každém případě doložit, že na stejné téma neexistuje jiná nabídka externích autorů.

         3. Zrušit "dramaturgii od stolu". Nahradit dramaturgy-rešeršéry, spjatými s látkou, obeznámenými s jejími možnostmi, kopajícími za film, ne za zájmy skupiny či své vlastní.

         4. Zveřejňovat průběžně tvůrčí kréda skupin. Odstranit utajování a pseudosoutěživost mezi skupinami, podpořit synergii tvůrců, usilujících o podobná témata.

         5. Kolektivně vlastnit nepoužitý materiál. Nemazat! Archivovat! Nabízet. Napříč skupin vytvářet kolegiální týmy, spojené citlivostí, zaměřením, estetickým a etickým poutem, zaujetím pro látku a typ výpovědi.

         6. Veřejné rozpočty a smlouvy, podepisované režiséry a na ČT nezávislým dohledem. Všechny přímé i vyvolané náklady (provoz skupin, reprezentace, festivaly) odtajnit.

         7. Neskrývat sponzorské příspěvky - zveřejnit v titulcích sumu a způsob, jakým byla použita. Vést knihovnu sponzorských nabídek. Vyloučit jakýkoliv zisk či provizi těch, kdo příspěvek zprostředkují.

         8. Zrušit rigidní vysílací schéma - nahradit cykly dynamickým, proměnlivým sledem základních "kostek" diváckého očekávání. Schéma musí sledovat priority společenského vývoje: pokud si vzbouřenci zajistili sebeprezentaci, musí se ČT naučit operativně reagovat na povodně, legislativní krizi, nemoci či stávky. Kostky programu vytvářejí stylotvorné materiály, navozující stejné divácké přístupy: a)konzervy b)experimenty c)překvapení d)okna do světa e) problémy a krize f)efektní podívané g) akční a sportovní aktuality h)interaktivní hry i)vzdělávací a účelové projekty (referenda, volby, oslovení veřejnosti, sbírky.

         9. Zrušit delegování členů rady institucemi: zájemci o kontrolu vysílání se delegují sami, povinně a podrobně vyplňují a zveřejňují dotazník o bývalých, stávajících a budoucích zájmech v ČT. Volí a kontrolují (odvolávají) se sami, pod tlakem institucí a veřejnosti.

        10. Odstranění reklamy - nahrazení spotřebitelskou, srovnávací a měřitelnou informací. Budování občanské a spotřebitelské sebeobrany za účasti diváků učinit součástí poznávacích a vědomostních her.

        11. Omezení nadvlády moderátorů, hudebních redaktorů, přihlížečů, průvodců a "osobností". O tématu mají mezi sebou diskutovat odborníci - pokud potřebují moderátora, musí si jej najít mezi sebou. Konfekční příživníci na tzv. TV formátu se musí stát spoluautory a inovátory.

        12. Vyloučení režírovaných umělých potlesků, omezení efektů, znělek - ve prospěch obyčejného slova, živé hudby, skutečných reakcí.

        13. Odstranění dramatizace, animace, vizualizace zpráv: všechny tyto postupy tonizují nálady veřejnosti, mohou být zneužity k manipulaci.

        14. Hledání vlastních formátů a schémat - pokud ČT opravdu nemá mezi svými autory schopné tvůrce, nechť uvádí v titulcích pořadů, podle čeho se opičí, jak je tomu v kulturním světě zvykem.

        15. Obměna tvůrčích týmů - "konfederační princip" : každý vedoucí by se měl stát po dobu několika měsíců "stínovým ředitelem" s pravomocí svolávat, hodnotit a odměňovat inovativní týmy, kolokvia, kulaté stoly.

        16. Vyloučit rotaci omezeného počtu mediálních mágů z média do média.

        17. Zavést v rámci experimentálního a vzdělávacího bloku vysílání typu Compound (Town, University, Community), Open Air (družstva, spolky, menšiny, sdružení). V těchto plochách zcela přenechat éter vnější, alternativní náplni.

        18. ČT je instituce natolik mocná a výjimečná, že musí ctít povinnost "zavedených" pracovníků (moderátoři, majitelé "TV trafik", cyklických pořadů) vychovávat a uvádět vedle sebe nástupce. Dbát o výchovu vlastních nástupců: místo občasných soutěží pravidelně pořádat stáže, zveřejňovat jejich výsledky v modelových alternativních programech.