Jana Lewitová (www.janalewitova.cz) JL se dlouhodobě věnuje interpretaci rané středověké hudby, komornímu koncertování, ale zejména sefardským písním. Po úspěšném disku, nahraném s Rudolfem Měřínským a přáteli, rekonstruuje etnograficky přesné záznamy Alberta Hemsiho, poprvé publikovaným ve dvacátých letech. Spojení školeného hlasu s intuitivní muzikalitou v sobě obsahuje celé rozpětí sefardských písní: od lamentací, nářků, žalmů, přes temné balady s morálním ponaučením, živě dravé i kruté vesnické příběhy, až po velebné písně Šalamounovy a konejšivé ukolébavky. Pro srovnání vzájemných vlivů a inspirací uvádíme i několik písní renesančních a moravských nábožných ze Sušilovy sbírky. Vystupuje a nahrává se soubory staré hudby (např. Camerata RSX, Musica Florea, Capella Regia, Musicalis, Collegium Quodlibet Jiřího Stivína).

Flair statt Effekte Streifzug durch die Musik der Renaissance

Gműnd - Die Renaissance stand im Mittelpunkt eines Konzertes in der Herz-Jesu- Pfarrkirche am 14. April. Zwei fűhrende Interpreten von Renaissance-Musik aus Tschechien gastierten unter dem Ensemblenamen "Lacrimae" in der Herz-Jesu-Kirche. Dem Titel entsprechend (Lacrimae - zu Deutsch: Tränen) boten Miloslav Student an der Laute und Mezzosopran Jana Lewitova ein bunt gemischtes Programm, das lediglich die Instrumentierung und die melancholische Grundstimmung gemeinsam hatte. Vom mäßigen Zuschauerzuspruch lief3 sich das Duo glűcklicherweise nur anfangs bei den Interpretationen von John Dowland entmutigen. Danach boten die beiden Klänge, die aus einer anderen Welt zu kommen schienen. Melancholisch, verträumt, phasenweise sinnlich und teilweise di und unvermittelt gaben Student und Lewitova einen Auszug aus der Literatur der Renaissance. "Care Charming Sleep" von Robert Johnson gehőrte diesbezűglich wohl zu den Hőhepunkten des Abends. Die ausdrucksstarke Interpretation verzichtete auf spektakuläre Effekte. Jana Lewitova als Mezzosopran gab dabei erstmals eine kleine Kostprobe ihres durchaus beachtlichen Stimmpotentials, das sie im abschließenden "Wiegenlied" von Tarquinio Merula vollends zur Geltung bringen konnte. Weitere Hőhepunkte des Konzertes waren die sinnliche Interpretation von Dowlands "Sorrow, Sorrow, Stay" und das locker-leichtfűßig dargebotene Lautensolo "Bergamasca".
(Daniel Lohninger, Gműnder Zeitung 16/2000)