OFICIÁLNÍ WEB VLADIMÍRA MERTY

• Sleevenote

Recenze

Bojovník armády dne

Svět je plný záhad. Zatímco ty, které řeší Mulder se Scullyovou, mne nechávají klidným, nechápu, proč archivní záznamy českého písničkáře Vladimíra Merty vydává slovenská větev Bontonu a předmluvu k tomuto dílu napsal exministr slovenské kultury Ladislav Snopko. Myslím si totiž, že podobný projekt měl dostat takřka automaticky nějaký tučný český grant a že rozhodně vydání těchto písní mělo být provázeno větším mediálním ohlasem. Mít míň je víc je třetím dílem údajně desetidílného chronologického kompletu a  zahrnuje tvorbu a nahrávky tentokrát z let 1983-84. Hned úvodní - Kus dřeva v ruce - sice asi subjektivně přesně předznamenává toto období, ale koncertní snímek je bohužel dost nahalován, takže člověk docela přivítá, že text je vytištěn v bookletu, jinak by z něj některá slůvka těžko lapal. Zde se Alexandru Soldánovi prostě nemohlo podařit nahrávku dostatečně vyčistit. Naštěstí kvalita ostatních snímků je o několik stupňů lepší, takže se nedejte úvodním huhladlem zmást.

Merta vždy dokázal vytěžit ze souznění mezi sebou a sálem úžasné zesílení nosných motivků své hudby a jemné valéry výrazu i jisté improvizační složky svého vystoupení odrážely, kdy a kde se dálo. Zde se autorům desky povedlo vybrat koncerty nadobyčej zdařilé a díky tomu, že v mnoha skladbách má Vladimír na jevišti partnera ve Václavu Veselém (elektrická kytara, akordeon), je to hudba hodně barevná a velice sdílená.

Průměrná délka skladby je pět minut, ale u většiny těch dlouhých příběhů si čas vůbec neuvědomíte. Navíc se zde střídají polohy spíš intimní reflexe - leckdy velice nadčasové - s ironickými glosami na margo dne, takže i celek je mnohovýznamný a navýsost zajímavý i v této chvíli. Někdy se tyto různorodé polohy objeví v průběhu jedné písně - takový Profesionální humanista mohl být téměř celý napsán klidně v minulých týdnech. Jindy jsou už sice vnější kulisy proměněné, ale základní poslání je dosud mrazivě přesné - v  Královně noci mne potkává mrazení v zádech už patnáct let a mám obavy, že tu bude až do Božího soudu. Úchvatné je poslouchat Mertovu nedoceněnou zpěváckou mnohotvarost od šantánového baviče (Na množství nehleďte), až po introvertní ponoření se v nezvykle hlubokých podobách (Prométheův nářek nad pochcaným ohněm).

Zatímco pamětníků ubývá a nová generace si možná neuvědomuje, čím vším pro nás byl koncert folkových zpěváků v letech 1983-84, tedy v době, kdy Hutka a  Třešňák už byli za hranicemi a právě strmě vzcházela hvězda Jaromíra Nohavici až k prvnímu zákazu, je tato deska přesným oživením emocionální paměti. Jen mne trošku mrzí, že vyšla na Slovensku, ne u nás. I proto, že český odpovědný redaktor by přece jen snad nepustil několik hrubek v textech a Mertových glosách ke každé z písní.

Jiří Moravský Brabec
Folk a Country 1999; 9(7–8): 34

Zpět