CD Ballades de Prague
si již můžete objednat
v nakladatelství GALÉN

CD Ve tmě mě zanechte
si můžete objednat
u Arta Records

DVD Dnes Šafrán
si můžete objednat
v internetovém
knihkupectví
Lékařský kompas

Knihu o Šafránu
si můžete objednat
v internetovém
knihkupectví
Lékařský kompas

Lepší začátek Festivalu spisovatelů Praha aby pohledal. Slovo a jeho protiklad - pohybová akce - se setkaly náhodně jako deštník a šicí stroj na pitevním stole. Spisovatelé, kritici a čtenáři byli při zahájení festivalu vystaveni efektní multimediální show.
Festivalů je dne s víc nežli filmů. Plzeňské Finále se před týdnem vydalo proti proudu času. Dvacet let archivovaný a dodnes takřka nepromítaný monument režiséra Ivana Baladi Archa bláznů aneb Vyprávění z konce života, natočený v roce 1970, ale dokončený až v roce 1990, uvedli v Plzni scenárista Lubor Dohnal a kameraman Juraj Šajmovič. Šajmovičova expresivní ruční kamera, bizarní výkony neherců, převtělených do rolí čechovovských mužiků, stáhly diváky až ke dnu lidské existence. Hraju tam … blázna.
Po projekci Trierova filmu Antikrist se potácíme ze sálu. My, muži, původci dobra i zla, se rozpouštíme v přízračné síle ženskosti.
Mezi českými folkaři ční jako neopracovaný šutr na oblázkové pláži. Pochybuje stále, o okolním světě i o sobě samém. Stejně jako jeho písničky je jen obtížně polapitelný, nesnadno zařaditelný.
Opakuje se to, trápí nás to všechny, doléhá ze všech stran. Není před tou chorobou úniku. Pokud se nedokážeme vnitřně naočkovat, plíživý virus Vánoc nás dostane. Není proti němu protilátky. Pokud nedostaneme vnitřní pokyny ke šťastnému přeskočení předvánočních neuróz formou zákona, nebudeme se jím řídit. Zde dávám k připomínkovému řízení jeho paragrafové znění. Že připomíná Desatero? To už je taková naše tradice.
Paradox číslo 1968
Vladimír Merta nahrál své debutové album u pařížské firmy náhodou. Deska nazpívaná česky neznámým hudebníkem z Východu a určená pro francouzský trh? Zvláštní. Ale jeho zemi okupovaly ruské tanky, a tak Západ byl vstřícný.
Já vím o Vratislavi jen to, že opravdu byla. Dneska to zní směšně: vyhýbal jsem se i písemnému kontaktu s kolegy z exilu, věděl jsem, že fízlové čekají na záminku dalšího zaracha. Nechtěl jsem jim to usnadnit. Naučil jsem se kopat sám za sebe, být odpovědný jen za to, co jsem si sám napsal, odzpíval a řekl.
Stoupáte z Turnova směrem na Mašov a dál k Valdštejnu. Je Den stromů. Loni zde zasadili Rohanův buk, letos se věnují jilmům, padlým v bouři. Děti i dospělí malují na dýhu ze sedmi druhů dřev.
Dvojsmyslně zní titul nynější výstavy v holešovickém DOXu v Praze - Čtrnáct S (tedy Čtrnáct es). Zdálo by se, že jde o další pokus vystavovaných autorů zařadit se mezi mediálně přefukované umělce. Také výběr zúčastněných jmen napovídá, o jaká esa jde: Skála, Nikl, Lomová, Pivovarov, Pěchouček, Nesázal, Ženatá…
Po staletí se malíři snažili překonat jeden druhého v iluzivnosti malby. Technologická, vědecká a opticky podložená pozorování berou za své. Zmlsaní galeristé dokážou stvořit sami, bez malířů, ledasjaké koncepty, jak se dnes říká nedotaženým projektům (špatné malbě). Nebýt nicotnosti Entropy, nebylo by humbuku kolem ní.
V Praze se na jaře kříží nejen cesty současných myslitelů, prezidentů a maratonců, ale také „mladých“ vyznavačů „staré“ hudby. Povědomé tváře oddaně hostujících muzikantů přecházejí z jednoho souboru do druhého. Řady hloubavých milovníků Monteverdiho či Händela byly nedávno roztrženy otázkou, na kterou stranu pověstné křižovatky se vydat.
Jsem zastáncem třetího poslechu, a pokud se při prvním dostaví pocit mrazení v důsledku hlubokého citového prožitku, čekám na něj i při druhém a třetím poslechu. A pokud mě interpretace znovu a znovu vtahuje do citové léčky a já do ní stále a stále padám, překvapen vlastní nepřipraveností, naplňuje dotyčný CD – alespoň z mého pohledu – všechny smysly uměleckého projevu, o kterém Hans Heinrich Eggebrecht napsal, že „vzniká skrze toho, kdo ho dělá, tak, že dává zvukovému materiálu formu a přitom mu vdechuje svůj život, svůj životní názor, myšlení a cítění“ (překlad Jarmila Gabrielová).
Jan Šulc mě poprosil o osobní vzpomínku.
Animace je oživení mrtvé hmoty, vítězství fantazie nad smrtí. Ale animovaný film Valčík s Bašírem končí záběry skutečného utrpení, nesnesitelně neestetickým ječením arabských matek, kráčejících opuštěným táborem, z něhož křesťanské milice vysály život.
Napsala nám hezky posluchačka a Janina kolegyně (o CD Ve tmě mě zanechte).
Hájenka je romantické místo na okraji lesa, bez elektřiny, ale s velkou, otevřenou, ale krytou kuchyní, společným prostorem a menšími pokoji pro individuální hlasovou práci.
Staří čeští houslaři občas podepisovali vlastní mistrovské kousky slavnými italskými jmény. Vytvořili tradici: naše současná hudební scéna připomíná cokoliv z té světové. S výjimkou starého dobrého Šafránu.
Nakladatelství Galén vydalo studii Přemysla Houdy, doplněnou rozhovory členů a souběžců Šafránu (480 stran, mnoho unikátních fotografií, recenzí, kopií Stb spisů, dobových zákonů a ohlasů). Ve středu 5. 11. se odehrálo setkání doživších se šafránistům jejich manželek a souběžnic v divadle Na prádle. Náš nakladatel nám hezky poděkoval:
ARTA vydala naše CD s písněmi J. Dowlanda.